Kdysi to bylo obyčejné místo u cesty. Jen kus zeleně, pár stromů a malá chatka. Postupně se ale zahrada proměnila v místo, kam se člověk vracel pokaždé, když potřeboval vypnout hlavu a nadechnout se klidu. Ráno tu začínala vůní kávy na zápraží chatky a zpěvem ptáků. Ve skleníku dozrávala rajčata, ve vyvýšeném záhonu bylinky a večer se rozhořelo ohniště, kolem kterého seděli přátelé i rodina dlouho